Působení kolejnice jako „staticky spolupůsobící“ nebo „staticky nespolupůsobící“ je definováno v detailech v programu CRANEWAY pomocí možností „spoj kolejnice-pásnice“. Tímto nastavením se řídí výpočet roznášecí délky podle EN 1993-6, tabulky 5.1.
Po našem předchozím příspěvku, ve kterém jsme se zabývali posouzením svarů kolejnic v mezním stavu únosnosti, se nyní budeme věnovat posouzení svarů kolejnic na únavu. Obzvlášť se pak podíváme na důsledky zohlednění excentrického působení kolového zatížení odpovídajícího ¼ šířky hlavy kolejnice.
Excentrické kolové zatížení ve výši 1/4 šířky hlavy kolejnice je třeba zohlednit pouze při posouzení na únavu od třídy poškození S3 podle DIN EN 1993-6. Další možnost zadání v nastavení detailů umožňuje zohlednit tuto excentricitu při posouzení na únavu v mezním stavu únosnosti. Pokud danou volbu označíme, zohlední se při posouzení daná excentricita vždy nezávisle na kategorii spektra zatížení.
V programu CRANEWAY se pro posouzení svarů na únavu a také pro nosník jeřábové dráhy podle německé národní přílohy a od třídy poškození S3 používá excentrické zatížení kola ve výši 1/4 šířky hlavy kolejnice.
Pokud je nosník jeřábové dráhy navržen s kolejnicemi z ploché oceli, je třeba při posouzení, respektive při návrhu také vždy uvážit svarové spoje daných kolejnic. Obecně můžeme zvolit buď průběžné anebo přerušované koutové svary. Následující příspěvek má přiblížit postup a zvláštnosti posouzení zejména podle EN 1993-6.